Novoroční projev

Internetových i jiných hlasování vyhrál Vladimír Franz za posledních několik měsíců nespočet. V listopadu mezi ně pribyla i anketa Reflexu, kterým byl následně požádán o prezidentský projev nanečisto. Nyní, v době skutečných prezidentských projevů, je skvělá příležitost si ho připomenout…

Vážení čtenáři Reflexu,

děkuju. Já vím, je to sice jenom hra, ale já si hravosti cením velmi vysoko. Politika přece nemusí být jenom otrávený škleb, může a měl by to být i úsměv. V rámci hry ode mě teď očekáváte projev. Budiž. Protože jde ale o „volby nanečisto“, dovolte i mě, aby to byl „projev nanečisto“. A jako takový bude v první řadě velmi stručný, neboť rozvláčné projevy jsou vždycky zástěrkou pro to, že vlastně není co říct. Bude to vlastně jen souhrn toho, co bych přál České republice, ať už se v lednu jejím prezidentem stane kdokoli.

Přál bych jí probuzenou občanskou společnost, nelhostejné lidi v ní, lidi, kteří se nedají otrávit průvodními jevy, ale snaží se proniknout k podstatě. Lidi, kteří věří, že jen na nich záleží, kam se politika i celá země bude ubírat. Lidi, kteří si dokážou udržet nadhled a smysl pro humor. Lidi, kteří jsou schopni uvědomovat si, kde a v čem jsou jejich kořeny, a dokážou je ctít a vztahovat se k nim. Přál bych jí, aby její občané toužili po vzdělání a aby se obecná vzdělanost stala mírou věcí. Aby morální akcent, prostá lidská slušnost a tolerance byly tak samozřejmé, až by nám krásně zevšedněly. Aby česká společnost našla svou trochu ztracenou identitu a vydobyla si v evropském společenství důstojné a respektované místo a nebyla jen trpěným otloukánkem.

Přál bych jí toho mnohem víc, ale slíbil jsem, že budu stručný. Přání samozřejmě nestačí, je potřeba v první řadě něco dělat. Jsem na to připraven a věřím, že vy také. A pokud si v lednu vyberete ze seznamu kandidátů moje jméno už „načisto“, udělám všechno pro to, abyste toho nikdy nemuseli litovat.

Vladimír Franz